letadla

Objednejte se on-line

Velmi nechuté téma!

Znáte to, přece. Kdo z nás to nezná? Ať tomu říkáme jakkoli, nemocletadlová, mořská, automobilová, kolotočová, vesmírná, velbloudí nebo odborně řečeno kinetóza, vždy je to velmi nepříjemné. V každém případě pokud s touto nemocí svíráte v ruce knipl, vaše šance bezpečně dokončit let nebezpečně klesají. Téma tohoto článku je prostě všestranně nechutné. Jsme uzpůsobeni pohybovat se pomalu a pěkně nízko při zemi, tíženi stálou gravitační silou. Usednutím do letounu, lodě, automobilu nebo  jiného stroje se naše tělesná schránka i vědomí ocitají v prostředí, které je lidskému tělu zcela cizí. Naše smysly jsou bohatě vystaveny velmi komplexním a nepřirozeným podnětům a neobvyklé informace o nich předávají do mozku. Ten je z přívalu zmatených informací zoufalý. Nakonec vyvěsí bílou vlajku a pokusí se Vás uzemnit velmi nepříjemným pocitem na zvracení nebo přímo zvracením. Je mu jedno, že v tu chvíli nemůžete opustit letoun. Zcela jistě při tom i zblednete a po zádech vám steče studený pot.

Kinetóza, neboli nemoc z pohybu, je v letectví stará známá choroba. Při klidném letu dopravního letadla v pěkném počasí je jí stižen nejvíce jeden cestující ze sta. Po několikahodinovém letu v bouřlivé atmosféře bude na palubě spotřebováno 20 % sáčků připravených v kapse před cestujícím. Na druhé straně i výkonní vojenští letci nejsou imunní. Po vícehodinovém výcvikovém letu trpí až  40 % z nich. Nejhůře jsou na tom kosmonauti, přes 50 % z nich trpí v prvých třech dnech pobytu v beztížném stavu.

Na příčinu kinetózy se již nějaký čas díváme jako na „nervový mišmaš“. Jedná se nejen o to, že mozek dostává informace z různých smyslových orgánů, které jsou protichůdné, navzájem si odporující, a nedokáže je vyhodnotit. Hlavní zmatek vyvolává rozdíl podnětů ze středoušního rovnovážného ústrojí a zraku. Velmi důležitý je také rozdíl v obdržených smyslových informacích a očekávaným modelem pohybu v našem mozku, který máme uložený v paměti. Prostě zle je v okamžiku, kdy nastane pohyb, který neočekáváme, nebo pokud se k nám okolní prostředí chová jinak, než očekáváme.

Plachtaři toto dobře znají z letů, kdy ve dvojím letí termický let. Součástí letu jsou náhlé termické poryvy, dlouhé kroužení ve stoupavých proudech, kdy do nás praží slunce, je horko, únava roste. Kinetózou je dříve postižen pilot, který letadlo neřídí. To proto, že jen řídící pilot ví, kterým směrem provede náhlý manévr, kdy utáhne zatáčku a jaký zvolí náklon. Situaci zhoršují dlouhé pohledy do kabiny, na přístroje a podobně. Pohled na horizont totiž přece jen vypovídá o změně polohy letadla a umožňuje našemu vědomí srovnávat vjemy z polohového středoušního orgánu se zrakovými vjemy polohy v prostoru. Při pohledu dovnitř jsme proti kabině relativně v klidu a přesto je náš mozek zahrnován informacemi o náklonu a zrychlení v prostoru. Tak vzniká konflikt rozporuplných informací od zraku a polohového smyslu. Z toho jednoznačně vyplývá, že předcházet kinetóze lze lépe při fixování pohledu na horizont před sebe.

Osobně nejhorší kinetózu jsem zažil v pouťovém leteckém „simulátoru“. Jsem aktivní letec a nejsem nijak zvláště na kinetózu vnímavý, let je pro mne příjemným prožitkem. Ale do této atrakce mě posadili a promítali záběry z čelního okna letadla, které letí krajinou. K tomu se kabina naklání a třese. Bohužel pohyby jsou s filmem nesprávně propojené a prožitek letu zcela neodpovídal zážitku ze skutečného letu, jak jej mám vrytý do své paměti. Byly splněny všechny předpoklady pro vznik kinetózy. No, ustál jsem to, ale do večera jsem to rozdýchával. To je ten důvod, proč se zásadně nedoporučuje ve stejný den cvičit na simulátoru a provádět let. Ještě zajímavější ale je, že moje přítelkyně žádné takové obtíže neměla. S pevným sebevědomím si to vysvětluji tím, že moje přítelkyně je zcela neletecký člověk a její paměťová stopa o letovém prostředí je mělká.

Některým z nás stačí se podívat na loď a je nám zle. Nejsme všichni stejně vnímaví ke kinetóze. Pravděpodobně jde o dědičnou vnímavost, která je nám dána do kolébky. Citlivost jednoznačně zvyšuje alkohol, únava, bolesti hlavy a emoční vypětí. Naopak pocit úspěchu a uspokojení nás činí odolnějšími. Ženy jsou zranitelnější v období menstruace a těhotenství. Nejvíce vnímavé jsou děti 3 až 12-ti leté. Zajímavé je, že kinetóza je také častější u vysoce trénovaných a fyzicky aktivních mužů.

Obvyklými příznaky  je nejen pocit na zvracení, bledost, studený pot, ale i zvýšené slinění, pocit horka, bolest hlavy, apatie, říhání, plynatost, průjem, hyperventilace (zrychlený a prohloubený dech), ospalost a letargie. Obtíže přichází ve sledu popisovaném jako „fenomén valící se laviny“.

Prostředky obrany při letu proti podobné „lavině“ jsou velmi omezené. Zaujměte pohodlnou polohu, provádějte co nejméně pohybů hlavou a očima co nejvíce sledujte horizont před sebou. Pohledy na přístroje omezte na nutné minimum. Snažte se o klidný let bez náhlých změn směru pohybu. Pokud můžete, střídejte se u řízení. Vyvětrejte si kabinu chladným vzduchem. Zaměstnejte se jednoduchou činností vyžadující soustředění. Nesnažte se dýchat zhluboka a intenzivně, o hrozící hyperventilaci se dočtete v článku "Z hluboka nedýchat!". Při rozvinutých příznacích dle možnosti ukončete let. Důležitý je i dostatečný příjem tekutin a nedráždivá strava před letem. Více toho v danou chvíli provést nelze.

Proti kinetóze existují různá léčiva. Jejich společnou vlastností je, že mají tlumivé účinky, zpomalují naše reakce, rozmazávají vidění a mohou způsobit závratě. Dobře známou skutečností je, že pro piloty a řidiče je užití těchto léků velmi nevhodné, přímo zakázané a vysoce nebezpečné. Patří mezi nejvíce nebezpečné látky při řízení letounu. To ale neplatí pro naše cestující, kteří je samozřejmě užít mohou.  

Potěšující je, že během výcviku dochází k desenzibilizaci. To znamená, že žák, který ztratí kytičku během prvních výcvikových letů, má dobrou šanci, že si na prostředí letu postupně uvykne a jeho obtíže budou ustupovat. Časté opakování letu prostě snižuje naši náchylnost ke kinetóze. Toho využívají profesionálové, kdy citlivé nováčky vystavují dvakrát týdně rotaci na kolotoči, na kterém musí kývat hlavou. Vzniká tak v jejich polohovém orgánu Coriolisova síla, která intenzivně kinetózu vyvolává. Pokud má adept dostatek životních sil, aby podobný výcvik ustál, má asi 60 % šanci zbavit se své přecitlivělosti na kinetózu. Jiným způsobem je tzv. biofeedback trénink s pomocí relaxačních technik, k dispozici je zase jen profesionálům a jejich popis jen nad rámec této kapitoly, ale úspěšnost je téměř 80 %. I přesto je právě pro kinetózu z výcviku vyloučeno 1 % vojenských pilotů. Kolik je z výcviku vyloučeno nadějných mladých plachtařů, to už se nikdy nedozvíme. U vnímavějšího žáka je třeba začít výcvik zvolna a hodně jej chválit. To pomůže roztlačit nadějnou leteckou kariéru.

Praha

Ostrava

České Budějovice

Parkování v Českých Budějovicích